INFEKČNÍ NEMOCÍ U PEJSKŮ
Psinka
Původ: Psinka je virové infekční onemocnění masožravců, které lze rozdělit do tří základních forem, a to plicní neboli katarální forma, forma gastrointestinální, kdy je napaden trávicí systém psa, a forma nervová. Toto onemocnění je vysoce nakažlivé a léčení nebývá vždy účinné. Nejčastěji bývají psinkou napadena štěňata a mladí psi do jednoho roku, nevyhýbá se však ani psům starším. Přesná diagnostika psinky není jednoduchá, protože existuje mnoho nemocí, které svým průběhem psince odpovídají. Tyto se někdy shrnují pod názvem „psinkový komplex“. Odlišit psinku od jiného infekčního onemocnění umožní sérologické vyšetření. V dnešní době, díky vysokému počtu očkovaných psů, se objevuje jen zřídka.
Způsob nákazy: Psinka se na zdravého psa přenáší převážně kontaktem s nemocným jedincem, a to především prostřednictvím sekretů z očí, nosu a slin, popřípadě moče a trusu. Dále může k onemocnění dojít vdechnutím viru, který se rozptyluje při kašli nemocného zvířete, tedy kapénkovou nákazou. Zdrojem infekce však mohou být v přírodě také některé druhy volně žijících zvířat, jako je liška či kuna. Psinkou se nejsnáze nakazí pes oslabený nebo podvyživený, který trpí nedostatkem vitamínů, trávicími poruchami nebo nachlazením.
Příznaky: Inkubační doba psinky je 3-7 dní, vzácněji pak 14-18 dní. V prvních dnech se psinka projevuje zvýšením teploty a skleslostí, v některých případech se může projevit i kožní vyrážkou, tzv. psinkovým impetigem. U psa lze pozorovat změny v chování, jako je nevrlost či vyhledávání samoty. V těžších případech při katarální formě psinky nastupují vysoké teploty, výtok z očí a nosu, kašel a zánět plic. V prvních dnech je výtok z nosu řídký, později je hlenovitý až hnisavý, někdy s příměsí krve. Při formě gastrointestinální se nemoc projevuje nechutenstvím, průjmem s příměsí krve a zvracením. Zvratky jsou zbarvené žlutě, s příměsí žluči. Dalším projevem je zhrubnutí a popraskání kůže na nose a tlapkách. Po třech až čtyřech týdnech od nakažení se stav psa může přechodně zlepšit, potom však dochází k poruchám nervové soustavy. V pozdější fázi onemocnění lze pozorovat nervové příznaky, jako záškuby v obličejové partii, slinění, lehká třesavka, křeče až epileptické záchvaty, obrna a následně dochází k poruchám základních životních funkcí a úhynu.
Léčba: Nejdůležitější je okamžitá izolace nakaženého psa od ostatních, zdravých psů, neboť hrozí velké riziko nákazy a okamžitá návštěva veterinárního lékaře. Léčba je symptomatická, léčí se pouze příznaky onemocnění a ne původce, a musí probíhat pod odborným dohledem, veterinární lékař nasadí psovi antibiotika, léky proti kašli, léky na zklidnění zvracení a průjmu a v další fázi pak antiepileptika. Léčbu je nutné podporovat vydatnou výživou, obohacenou o vitamíny A,B,C a D a věnovat nemocnému psu maximální péči a pozornost.
Prevence: Jedinou prevencí proti této chorobě je očkování. Dále pak je důležitá správná výživa, na které závisí dobrý zdravotní stav psa, dobrá hygiena a také odčervení psa, které se doporučuje dvakrát do roka.
Očkování: Proti psince je včasné očkování jedinou skutečně úspěšnou ochranou. Očkování se provádí ve věku 9 týdnů života štěněte, zhruba po třech týdnech je nutné přeočkování. Poslední revakcinace se provádí po 12. týdnu života psa. Další očkování je vhodné ve věku 12ti měsíců a potom se toto očkování musí každý rok opakovat.
Původ: Leptospiróza je infekční onemocnění, které se u nás vyskytuje naštěstí jen vzácně. Onemocnění je vyvoláno několika druhy leptospir, z nichž některé jsou přenosné i na člověka. Jedním z typů leptospirózy je leptospiróza icterohaemoragie, která napadá játra, a u člověka způsobuje Weilovu chorobu. Další typ onemocnění je leptospiróza canicola, která postihuje ledviny, a je známa jako tzv. stuttgartská nákaza.
Způsob nákazy: Zdrojem leptospiróz jsou jednak sami psi, a jednak různí hlodavci, kteří sice většinou sami neonemocní, ale vylučují leptospiry močí. Tato nemoc může být ve výjimečných případech přenesena při kousnutí také slinami nemocného psa.
Příznaky: Leptospira icterohaemoragie - Weilova choroba - inkubační doba u tohoto typu leptospirózy je 10 - 20 dní. V začátku onemocnění se může objevit vysoká teplota, která však může trvat jen 1 - 2 dny. Dalším příznakem je zvracení a průjmy, které mohou být až s příměsí krve a i na sliznicích nebo v kůži může dojít ke krevním výronům. Postižený pes trpí nechutenstvím a žízní, a je celkově skleslý. Jako projev selhání jater se koncem prvního týdne nemoci objevuje žloutenka. Při těžkém průběhu nemoci lze pozorovat žluté až oranžové zabarvení sliznic i žluté zabarvení kůže. Také dochází k těžkému poškození ledvin, které se projeví nálezem velkého množství bílkovin a žlučových barviv v moči. Průběh tohoto onemocnění je prudký, a často končí smrtí psa. Vyléčený pes zůstává leptospironosičem a většinou až do konce života trpí poškozením ledvin. Leptospira canicola - stuttgartská nákaza - inkubační doba tohoto typu leptospirózy je asi týden. Projevuje se nechutenstvím, zvracením, celkovou skleslostí a rychlým úbytkem na váze. Na dásních, jazyku a pyscích se objevují žlutavé povlaky. Průvodním onemocněním je poškození ledvin, močovina je zadržována v krvi a způsobuje nepříjemný zápach psa a ztrátu elasticity kůže. Zvýšená hladina močoviny v krvi - urémie - může způsobit křeče, které připomínají psinku a také může zapříčinit smrt psa. Toto onemocnění může probíhat i skrytě.
Léčba: Při prvních příznacích onemocnění je nutné ihned kontaktovat veterinárního lékaře, který stanoví diagnózu a zahájí léčbu. Ta spočívá v podávání antibiotik, léků na zklidnění zvracení a střevní peristaltiky, infuzí a sedativ, které ovlivňijí vnitřní orgány.Také je nutno provést transfuzi krve. Při domácí léčbě dbejte na řádné podávání předepsaných léků, pes také potřebuje vhodnou dietu a klidný režim. Při manipulaci s nakaženým psem dodržujte hygienická opatření.
Prevence: Prevencí je včasná vakcinace a vyhýbání se možným zdrojům nákazy, což jsou stojaté vody, kaluže, mokřiny a podobně, zabraňte také psům v olizování patníků a chraňte je před stykem s hlodavci.
Očkování: První očkování proti leptospiróze se provádí ve věku 9 týdnů psa, přeočkování po třech týdnech, dále v jednom roce života psa a následně každý další rok.
Infekční hepatitida
Původ: Infekční hepatitida, neboli infekční zánět jater či Rubarthova hepatitida je prudké akutní onemocnění, které je rozšířeno po celém světě, ale všude neprobíhá stejně nebezpečně. Virus, který způsobuje toto onemocnění je totožný s virem liščí encefalitidy (zánět mozku). V dnešní době je výskyt tohoto onemocnění díky očkování spíše ojedinělý.
Způsob nákazy: Pes se touto virovou infekcí může nakazit přímým kontaktem s nakaženým psem nebo kontaktem se sekrety nemocného zvířete. Virus infekční hepatitidy se může množit i v kočkách, u těch se však nemoc nemusí projevit a kočka se tak stává zdrojem nákazy.
Příznaky: Inkubační doba u tohoto onemocnění je 4 – 7 dní. Prvními příznaky jsou vysoká teplota, žízeň, nechutenství a celková skleslost psa. Při mírném průběhu onemocnění však první příznaky nemusí být příliš nápadné, pes pouze odmítá potravu a může mít zvýšenou teplotu, 39,4 – 41,1°C, která přetrvá několik dní. Dále se u psa objeví zánět spojivek, který se projevuje vodnatým výtokem z očí. Důležitým příznakem je také zánět mandlí. Mohou být také zvětšeny mízní uzliny, a na předních částech těla se mohou objevit otoky. V některých případech může pes zvracet nebo mít průjem, ve vyšším stadiu onemocnění se stopami krve. V asi 20% případů se objevuje zánět rohovky. Při stlačení v oblasti jater se projevuje bolestivost, což je důkazem poškození jater. V některých případech se mohou objevit i nervové příznaky jako u psinky. Nákaza může mít velmi rychlý průběh, pes může uhynout během dvou dnů, aniž by byly zpozorovány příznaky. Pokud však zvíře přežije prvních pár dnů, většinou se do dvou týdnů uzdraví. Uzdravený pes však může být ještě nějakou dobu nosičem viru.
Léčba: Při prvních příznacích je nutná okamžitá návštěva veterinárního lékaře, který onemocnění diagnostikuje. Diagnózu lze potvrdit sérologickým vyšetřením a v počátku nemoci též speciálním laboratorním vyšetřením. V některých případech může zvětšení jater a sleziny prokázat rentgenologické vyšetření. Veterinární lékař nasadí antibiotika a další podpůrná léčiva, krevní transfúze a infúze, existuje léčebné sérum, které obsahuje velké množství protilátek. Toto sérum je však možné použít pouze při prokázání úvodních klinických příznaků nemoci. Domácí léčba spočívá ve všestranné péči o pacienta, je potřeba důsledně dodržovat předepsanou glycidovou dietu – přidání Glukopuru nebo medu, psa krmit lehce stravitelnou stravou, bohatou na sacharidy a bílkoviny, s nepatrným množstvím tuku. Do diety zařaďte bioprotektiva a vitamíny řady B. Nadměrný příjem tekutin je nevhodný. Je také nutné zachovávat veškeré zásady hygieny.
Prevence: Nejlepší a jedinou prevencí je včasná vakcinace.
Očkování: První očkování proti infekční hepatitidě se provádí ve věku 9 týdnů věku štěněte, s přeočkováním za tři týdny, v jednom roce života psa a dále pravidelně vždy jednou za rok.
Infekční laryngotracheitida psů \ Psincový kašel
Původ: Psincový kašel je akutní, vysoce infekční onemocnění psů. Na jeho vzniku se většinou podílí několik původců, z nichž nejčastějším je virus parainfluenzy (chřipky psů), dalším je psí adenovirus a bordetella, která však napadá většinou organismus již zasažený virem parainfluenzy. Toto onemocnění postihuje všechny psy (a to především psy mladé), kteří jsou ustájeni ve větším počtu, odtud tedy přívlastek psincový. V dnešní době se toto onemocnění u nás velmi dobře šíří v městských aglomeracích, a to zejména na sídlištích.
Způsob nákazy: Toto onemocnění je přenosné vdechnutím a postihuje hrtan, průdušnice a průdušky. Dochází k němu při kontaktu mezi psy.
Příznaky: Pokud je organismus psa napaden pouze virem parainfluenzy, onemocnění zpravidla nemá vážnější průběh, stejně je tomu i při nákaze adenovirem. Pokud je organismus psa napaden oběma viry, příznaky onemocnění přetrvávají asi týden. Hlavním příznakem infekce je záchvatovitý kašel, který může mít různou intenzitu a frekvenci. Kašel může doprovázet zvýšená sekrece hlenu. Úporný kašel, při němž je vylučován hlen, může být majitelem považován za zvracení nebo pokus psa vydávit z krku cizí těleso. Dalším příznakem může být výtok z nosu a očí, popřípadě zvýšená teplota. Pes však normálně přijímá potravu a je stále vitální.Těžší průběh onemocnění, kdy je organismus napaden jak virem parainfluenzy a adenovirem, tak bordetellou, se projevuje horečkou, apatií a výraznějším postižením dolních cest dýchacích. V těchto případech přetrvávají příznaky průměrně asi 18 dní. Těžší průběh nemoci je pozorován u psů, kteří jsou postiženi některým z chronických onemocnění dýchacích cest (např. tracheální kolaps u malých plemen) a u nevakcinovaných psů a štěňat.
Léčba: Vhodná je návštěva veterinárního lékaře, který vyšetření diagnostikuje a navrhne postup léčení. Ve většině případů odezní nemoc sama během 7 - 10 dní, ale u neléčených případů může kašel přetrvávat i několik týdnů. Léčba se skládá z podávání mukolytik a vitamínů A a C. Součástí léčby je fyzický klid a vyhnutí se vlivům, které záchvaty kašle vyvolávají. Doporučuje se dostatečný přísun tekutin a zvlhčování vzduchu pro snadnější uvolnění hlenu. Pokud pes nemá teplotu a onemocnění se projevuje pouze úporným kašlem, mohou být podávány v minimální míře a pod dohledem veterinárního lékaře léky proti kašli. Při těžším průběhu nemoci, kdy je organismus zasažen bakteriální infekcí spočívá léčba v podávání antibiotik.
Prevence: Účinnou prevencí je vakcinace. Ve větších chovech lze možnost nákazy omezit sníženým počtem psů v kotcích a zlepšením ventilace. Důležitá je okamžitá izolace psů, u nichž je podezření, že byli onemocněním zasaženi.
Očkování: Očkování se provádí u štěňat po 9. týdnu života, formou dvou dávek s odstupem dvou až čtyř týdnů, s přeočkováním jednou za rok. Veterinář musí upozornit chovatele na možnost lehké formy onemocnění i u vakcinovaných psů.
Tetanus
Původ: Tetanus je prudké infekční onemocnění nervového systému. Původcem tetanu je bakterie Clostridium tetani, která je rozšířena nejčastěji ve vlhké, hnojené půdě, ale také jej lze nalézt v trusu řady domácích zvířat. Spory tetanu se běžně nacházejí i v domácím prostředí, v prachu a jiných nečistotách. Tato nemoc se vyskytuje na celém světě, v některých oblastech však častěji. U psů byla prokázána plemenná a věková dispozice a také sezónní výskyt.
Způsob nákazy: Tetanus vzniká po poranění, které může být i velmi nepatrné. Rána může být znečištěna hlínou nebo jiným materiálem, ve kterém jsou spory tetanu obsaženy. K onemocnění dochází tehdy, vniknou-li spory tetanu do rány, tam se bez přístupu vzduchu množí a produkují toxiny, které se krevní cestou zanášejí k nervové tkáni. Nejčastěji onemocní štěňata v době výměny chrupu, tedy ve stáří 3 - 7 měsíců, kdy spory do těla vnikají ústní dutinou. Nejvíce náchylné plemeno k tomuto onemocnění je německý ovčák, co se týče sezónního výskytu, je nemoc nejvíce pozorována v letních a podzimních měsících. K rozšíření tetanu také přispívají špatné hygienické podmínky.
Příznaky: Inkubační doba tetanu je 5 - 10 dnů. Při poranění na hlavě bývají příznaky patrné většinou dříve. Postižení se projevuje tuhnutím končetin, topornou chůzí, napjatým držením krku, problémy s polykáním, ocas bývá odtažen od těla nebo natočený do strany a pes má potíže při uléhání a vstávání. Později se dostavují křeče jednotlivých svalových skupin. Typickým příznakem je také nepřirozené postavení uší, zvrásněná kůže na čele a protažení ústních koutků. Zvíře je plaché, naříká a na zvukové, světelné či dotykové vjemy reaguje přechodem do křeče. K úhynu dochází zadušením, v důsledku křečí svalů bránice a hrtanu. Průběh tohoto onemocnění může být velmi prudký, k úhynu může dojít během 1 - 2 dnů nebo může být průběh delší, 1 - 2 týdny, pak bývá obvykle větší šance na uzdravení.
Léčba: Léčba tetanu je většinou velmi obtížná a časově i finančně náročná, a často není příliš úspěšná. Většinou je zapotřebí hospitalizace psa na dobu 1 - 3 týdnů. Veterinární lékař podá psovi sérum proti tetanu, které má význam pro neutralizaci toxinů, které ještě nepronikly do centrální nervové soustavy. Dále se podávají antibiotika a sedativa, a je také zapotřebí provést chirurgické ošetření místa, odkud infekce do těla vnikla, pokud se však poranění podaří nalézt. Hospitalizace psa je potřebná k zajištění intenzivní ošetřovatelské péče. Úspěch léčby by se měl projevit v průběhu jednoho týdne tím, že se uvolňují křeče, k úplnému uzdravení je však zapotřebí často 3 - 4 týdnů. Po prodělané nemoci se vyvíjí imunita, která brání opakování nemoci.
Prevence: Prevence spočívá v důsledném chirurgickém ošetření a dezinfekci poranění, u kterých je riziko infekce. V období výměny chrupu je vhodné zabránit štěňatům v okusování předmětů, které by mohly být kontaminované sporami tetanu, jako např. klacky, které jsou vytažené z bahna, kameny apod. U plemen, citlivých k infekci, je vhodné provést vakcinaci.
Očkování: Vakcinace proti tetanu se neprovádí běžně, je však možné si u veterinárního lékaře toto očkování vyžádat. Vakcinace by měla proběhnout u plemen zvláště citlivých k tomuto onemocnění, nejvíce náchylný je německý ovčák, jehož očkování by se mělo stát pravidlem. Toto nadstandardní očkování se provádí u štěňat od tří měsíců věku.
Vzteklina
Původ: Vzteklina je akutní virová nákaza teplokrevných živočichů, která je ze zvířat přenosná i na člověka. Toto onemocnění postihuje především centrální nervovou soustavu a je smrtelné. Vzteklina je rozšířena po celém světě, a přes zákonem ustanovenou plošnou vakcinaci psů se u nás daří nákazu omezit jen velmi pomalu.
Způsob nákazy: Virus se u nemocného zvířete vyskytuje především v mozku a míše, dále ve slinných žlázách a slinách. Nejčastěji dochází k přenosu choroby kousnutím nakaženého zvířete. V přírodě mohou být zdrojem vztekliny lišky, jezevci, srnci a další, volně žijící zvířata. Z domácích zvířat pak nejčastěji rozšiřují vzteklinu toulaví psi a kočky.
Příznaky: Inkubační doba vztekliny je u psů 3 - 8 týdnů, u jiných domácích zvířat až dva měsíce a u člověka to může být výjimečně až rok, i déle. U psů probíhá onemocnění ve dvou formách, v "zuřivé" nebo "tiché". Počáteční stadium "zuřivé" formy se projevuje změnami v chování psa, někdy je neposlušný, lekavý nebo zuřivý, pak zase nezvykle přítulný. Toto období trvá asi 3 dny. U psa se mohou projevit zvrácené chuti, požírání nestravitelných předmětů, dále zvýšená teplota, kašel, obtížné dýchání, zácpa, žízeň nebo slintání. Po počátečním stadiu nastává období zuřivosti, které trvá také asi 3 - 4 dny. V této době se pes toulá, má záchvaty zuřivosti a je útočný. U psa v tomto stadiu lze pozorovat vytřeštěný pohled, často bývá na jednom oku zornice rozšířená a na druhém zúžená. Po tomto období přechází nemoc do třetího stadia, tzv. paralytického. Pes se zklidní, nastane ochrnutí zadních končetin, následkem obrny je skleslá spodní čelist, pes nemůže polykat,jazyk je vyplazený a volně visí z tlamy, slintá a během dvou dnů dochází ke smrti. U "tiché" formy vztekliny chybí stadium zuřivosti, a nemoc přechází přímo z počátečního stadia do stadia paralytického.
Léčba: Účinná terapie této choroby neexistuje a léčení zvířat se tudíž neprovádí.
Prevence: Prevence spočívá především ve vakcinaci, která je ze zákona povinná pro každého majitele psa, staršího šesti měsíců. Dále je potřeba dodržovat směrnice platné v chovech zvířat a v oblastech s výskytem vztekliny. Vyvarujte se kontaktu svého psa se zvířaty, která jsou nejčastějšími nositeli a zdroji vztekliny. Nepodceňujte ani nejmenší kousnutí, člověk, který přišel do styku s nemocným psem, musí být okamžitě očkován. Při pokousání člověka psem je majitel psa povinen předvést psa k veterinární prohlídce. První prohlídka má být provedena do 24 hodin od poranění, druhá pátý den po pokousání.
Očkování: první očkování proti vzteklině se provádí u štěňat v šesti měsících věku, s přeočkováním v jednom roce života psa následně pravidelně každý rok. Při cestě se štěnětem do zahraničí je možné první očkování provést již ve třech měsících věku štěněte.
Koronaviróza
Původ: Virus, který toto onemocnění způsobuje byl izolován v roce 1971 v Německu. Koronavirové onemocnění psů je akutní průjmové onemocnění virového původu, které se vyskytuje převážně u mladých psů do jednoho roku stáří. Nejvíce citlivá k tomuto onemocnění jsou štěňata ve věku 6 - 9 týdnů. Toto onemocnění většinou propuká hromadně a v populaci psů je koronavirus značně rozšířen.
Způsob nákazy: Toto onemocnění se nejvíce objevuje u štěňat do 1 roku, a to především v hromadných chovech, jako jsou psí útulky, psince apod. K přenosu choroby dochází pozřením kontaminovaného krmiva nebo vody, také se štěně může nakazit kousáním kontaminovaného předmětu.
Příznaky: Tato infekce má většinou mírný průběh, projevem je mírná apatie, nechutenství a zvracení, které trvá 24 - 36 hodin. Charakteristickým příznakem je kašovitý až vodnatý průjem, který může být zpěněný, a může být s příměsí hlenu nebo krve. Výkaly mají zelenavou, žlutavou až oranžovou barvu a velmi zapáchají. Pes může mít krátkodobě zvýšenou teplotu, kterou však chovatel ani nemusí zaregistrovat. Průjem trvá obvykle 1 - 12 dní, někdy však může přetrvávat až 3 - 4 týdny. Velké komplikace může způsobit současné nakažení parvovirem.
Léčba: Nutná je okamžitá návštěva veterinárního lékaře, který určí diagnózu vyšetřením trusu. Lékař navrhne léčbu, která většinou sestává z jedno až dvoudenní hladovky a následného přísného dietního režimu a zavodnění organismu. V některých případech také lékař předepíše léky proti průjmu.
Prevence: Většina psů je proti tomuto onemocnění přirozeně imunní. Vakcinace se v poslední době provádí rutinně, obzvláště tam, kde je podezření na současnou infekci dalšími viry, při nedostatcích v hygieně chovu, ve výživě, při nadměrném pracovním zatížení a zvýšeném kontaktu s jinými psy, to znamená v útulcích pro psy, v psincích apod. Při propuknutí nemoci je nutná okamžitá izolace nemocných psů, dezinfekce a dodržení přísných pravidel hygieny.
Očkování: Vakcinace se zpravidla provádí ve věku 9 týdnů s přeočkováním po třech až čtyřech týdnech, v roce života psa a následně každý další rok.
Giardióza
Původ: Giardióza je onemocnění, které způsobuje prvok Giardia intestinalis. Vyskytuje se na celém světě, nejvíce bývají touto chorobou postižena štěňata. Tato nemoc se vyskytuje i u volně žijících, nevakcinovaných koček a je přenosná na člověka.
Způsob nákazy: Zdrojem nákazy je ve většině případů voda a výkaly kontaminovaných zvířat. K nákaze dochází perorální cestou, tedy pozřením. Pozřené cysty se v trávicím traktu mění na trofozoity, které pak parazitují na sliznici tenkého střeva. V tlustém střevě dochází k opětovné přeměně na cysty, které jsou vylučovány výkaly, které jsou opět pro okolí infekční.
Příznaky: Příznaky onemocnění se u dospělých psů většinou neprojevují, pes je pouze nosičem a kontaminuje okolní prostředí. Klinické příznaky lze pozorovat pouze u štěňat a psů, kteří jsou k tomuto onemocnění citlivější. U této skupiny je projevem nemoci zvracení, průjem kašovité až vodnaté konzistence, který může být s příměsí hlenu, a následkem toho dochází k hubnutí. Dalším projevem mohou být kožní potíže nebo alergie na potravu.
Léčba: Onemocnění může diagnostikovat pouze veterinární lékař na základě vyšetření trusu. Ten pak navrhne vhodnou léčbu, která spočívá v podání přípravku proti tomuto onemocnění.
Prevence: Nejlepším způsobem prevence proti tomuto onemocnění je vakcinace.
Očkování: První očkování se provádí u štěňat od 6 - 8. týdne věku.
Parvoviroza
zdroj:www.eFauna.cz
Původ: Parvoviróza je vysoce nakažlivé, virové onemocnění, které postihuje především mladé psy. Toto onemocnění je poměrně nové, poprvé se hromadně projevilo v Anglii v roce 1978, později v USA a Austrálii, a u nás se poprvé objevilo počátkem 80. let. Tehdy u nás došlo k hromadným ztrátám nejvíce v chovech pokusných psů. Dnes se, díky očkování, vyskytuje toto onemocnění jen ojediněle.Způsob nákazy: Zdrojem viru je trus infikovaných psů. Přirozeným způsobem infekce je pozření krmiva nebo vody kontaminované virem. Důležité je, že přenos tohoto onemocnění je možný i nepřímo, a to kontaminovanými předměty.
Příznaky: Parvoviróza má dvě formy. První je parvovirová enteritida, zánět střev, při které se virus dostává do nosohltanu, kde se pomnoží a dále napadá trávicí trakt. Tato forma onemocnění se projevuje zvracením, zvratky jsou pěnovité, žlutobílé barvy, silným průjmem, zpočátku jsou výkaly kašovité a světlejší, později vodnaté až s příměsí krve, ve většině případů se objevuje vysoká horečka nad 39,5°C. Postižený pes je apatický a nepřijímá potravu. V některých případech se může objevit i kašel, otok víček nebo zánět spojivek. Průběh onemocnění bývá velmi rychlý a neléčené zvíře může brzy uhynout. Druhou formou tohoto onemocnění je parvovirová myokarditida, při které dochází k napadení srdeční svaloviny, a mladá štěňata, ve věku 4-8 týdnů mohou uhynout do několika hodin od začátku onemocnění na akutní zánět srdečního svalu.
Léčba: Velmi důležitá je okamžitá izolace napadeného psa od ostatních, neboť hrozí riziko nákazy. Léčení provádí pouze veterinární lékař. Velmi důležité je včasné zahájení léčby, která spočívá v nitrožilním doplňování a náhradě tělesných tekutin, nitrožilně se podávají izotonické roztoky minerálních látek, glukózy a vitamínů. Je nutné také podání antibiotik za účelem zvládnutí sekundární infekce, dále se používají prostředky proti zvracení. Léčení vyžaduje hospitalizaci psa, alespoň po dobu nezbytně nutnou. Domácí léčba spočívá v zavedení přísného dietního režimu a v zavodnění organismu. Po poradě s veterinárním lékařem podávejte psovi čaje nebo vodu slazenou glukopurem, hroznovým cukrem nebo medem, v malých dávkách a častých časových intervalech, i v případě, že pes toto odmítá. Je vhodné také podávat odvary z rýže, mrkve nebo ovesných vloček.
Prevence: Jedinou možnou prevencí před tímto onemocněním je vakcinace. Při hromadném výskytu choroby je také vhodnou obranou omezení pohybu psů a zabránění jejich vzájemnému kontaktu.
Očkování: První očkování se doporučuje ve věku 6 – 8 týdnů štěněte, po třech týdnech je nutné přeočkování. Vakcinace se ukončuje po 16. týdnech věku psa, zejména u plemen rotvajler, dobrman a černý labradorský retrívr. Revakcinace se dále provádí v roce života psa a dále následně každý další rok. Očkovat lze za určitých předpokladů i březí feny, novorozená štěňata pak získávají protilátky, které jsou účinné v prvních 6 – 8 týdnech jejich života.
Náhledy fotografií ze složky PŘEDKOVÉ A SOUROZENCI NAŠEHO RASTYHO